Jupiterova soustava
Měsíce - Jupiter má v současné době 63 známých měsíců. Jen 16 z nich ovšem přesahuje 10 km a pouze 4 Galileovy měsíce dosahují izostáze, tedy kulovitého tvaru.
Malé vnitřní - Do vnitřny patří 4 nepříliš velké oběžnice, pohybující se dráhy Io: Metis, Adrasrea, Amalthea a Thebe. Amalthea je ,,vlajkovou lodí" této skupiny, je největší (262 x 146 x 134 km) a také nejlépe prozkoumaná. Tvar Amalthey je nepravidelný, mělo by se tedy jednat o pevné těleso. Hustota je však nízká, jen 800kg/m3. Nejvýznamějšími útvary tohoto satelitu jsou stokilometrový kráter Pan a o něco menší kráter Gaea. Pozoruhodné je, že Amalthea vydává více energie (v podobě tepelného záření), než přijímá od Slunce. Thebe je menší než Amalthea, měří jen 110 x 90 km.
Galileovy světy - galileovy měsíce jsou bez pochybností právoplatnými členy Jupiterovy rodiny, a také těmi největšími a nejzajímavějšími. Pro svou velikost jsou viditelné i v těch nejmenších dalekohledech. Velice zajímavé je, že oběžné dráhy Uo, Europe a Ganymedu nejsou náhodné, nýbrž jsou ve vzájemném poměru 1 : 2 : 4. Tomuto jevu říkáme orbitální (či též Laplaceova) rezonace a vede ke zvýšení stability oběžných drah.
Vnější měsíce - Vnější rodina měsíců je nesmírně početná a patří sem měsíce označované jako nepravidelné (irregular moons). Jsou to tělesa ve zdálených, skloněných a výstředných drahách, část z nich obíhá prográdně (v obvyklém směru), část retrogeádně, tedy v protisměru. některá z těchto těles oběhnou Jupiter za více než 2 pozemské roky. Největší z nich je Himalia o průměru přibližně 170 km.
Prstence - hlavní prstenec leží cca 125 000 km od planety a je asi 6 000 km široký, tvořený velmi jemnými částicemi, snad pocházející z měsíců Adrastea a Metis. Tato tělesa leží u vnitř Rocheovy meze, to znamená, že musejí odolávat slapovým silám, které je mají tendenci trhat na kusy, a nejvíc jsou vystavena bombardování dopadajícími částicemi - oba procesy by se mohly na ,,dokrmování" prestence podílet. Přesto se jedná o útvar velmi tenký a nesnadno viditelný. kromě toho má jupiter ještě další prstence, jeden vnitřní, takzvaný halový prstenec, a dvojitý vnější, pavučinovitý prstenec (gossamer ring), který je ze všech tří nejméně jasný. Je málo viditelný aji průměrným ohniskem dvaceti centimetrovým dalekohledem!
Magnetické pole a radiační pásy - Intenzita pole na myšleném povrchu je 4,3 Gaussu, tedy 14x silnější než na pozemském rovníku. magnetický dipól planety je dokonce 20 000x energetičtější než náš, má ovšem opačnou polaritu. Uvádějí se různé hodnoty tohoto sklonu, nejčastěji 11°, jinde však 9,6°. Dipól také neleží ve středu planety, ale 10 000 km od něj. Magnetické pole řídí pohyb nabitých částic, elejtronů, protonů a iontů. Jupiterovy radiační pásy jsou nesmírně nebezpečné. Urychlené částice bombardují cokoliv, co se dostane do nebezpečné oblasti, velmi efektivně ničí atmosféry velkých měsíců, štěpí molekuly na jejich povrchu a také likvidují kakoukoliv formu života. Nejsilnější jsou poblíž planety. Např. vnitřní měsíce Io a Europy, je jejich intenzita pro člověka smrtelná.
