Jdi na obsah Jdi na menu
 


Planeta Jupiter

Jupiter

Střední oběžná vzdálenost 5,202 AU
Doba oběhu 4 332, 589 dní (11,86 roku)
Sklon oběžné dráhy k ekliptice 1,31°
Sklon osy rotace 3,13°
Průměr rovníkový 142 984 km
Průměr polární 133 709 km
Doba rotace 9 hodin, 55,5 minuty
Hmotnost 1,899 x 1027
Poměr hmotností vůči Zemi 317,9
Hustota 1 326 kg/m3
Gravitační zrychlení 23,12 m/s2
Úniková rychlost 59,55 km/s
Maximální jasnost -2,94 mag.
Průměrná teplota -120°C (oblačnost)
Solární konstanta 50,6 W/m2 (0,037 pozemské)
Atmosféra 85-90% H2, 10-15% He, CH4, NH3, H2O, stopy uhlovodíku, sloučenin síry, fosfanu, germanu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Planetu Jupiter řadíme mezi obří planety. Společně se Saturnem patří k jejich větším a hmotnějším zástupcům, klasickým plynným obrům, které někdy nazýváme planety joviánské podle latinského označení Jupitera (Jovis). zásadním rysem obřích planet je, že převážnou část jejich hmotnosti tvoří ,,plyn", tj. hlavně vodík a helium. Nitro obrů je stlačeno natolik, že se podobá spíše kapalině, nebo dokonce nabývá pevného skupenství. jupiter obíhá 5x dále od Slunce než Země a dostává 27x méně světla a tepla. Sunce pozorované z jeho povrchu měří sotva 5 úhlových minut (na zemi je to kolem 30 minut). Jupiter je však natolik velký, že si dobře vystačí sám. Produkuje dvojnásobné množství energie, než dostává od Slunce, a někdy se považuje za ,,nepovedenou hvězdu". Nerotuje rovnoměrně, rovník se otáčí znatelně rychleji než póly. Jupiter je 318x těžší než Země.

Nitro  -  Jakákoliv reálná hmota by byla zničena po několik desítek kilometrů pod viditelnými oblaky jen díky obrovské teplotě a tlaku. na počátku by jsme se setkali s atmosférou, která by při pohledu připomínala naše nebe, s kupovitou a cirrovitou oblačností, vzdušnými prpudy, víry a bouřemi. Kdybychom sestupovali dále, nenarazili bychom na žádný povrch. Teplota a tlak by stále stoupaly, plyn by houstl a blížil se svými vlastnostmi kapalině, až by v hloubce vva 15 000 km přešel v tekutý molekulový vodík. Pod 20 000 km se pak kapalný plyn ve strašlivých tlacích mění v kapalný kovový vodík. Ještě hlouběji snad najdeme tzv. ,,horninové" jáderko. Spíše se jedná o nahromadění kovových a nekovových těžších prvků o obrovských teplotách (20 000 - 30 000°C) pod nepředstavitelným tlakem okolí hmoty (v řádu 100 milionů atmosfér).

Atmosféra  -  v Jupiterově atmosféře dominují vodík a helium. Objevují se zde metan, čpavek, vodní pára, uhlovodíky (etan, acetylén a další), kyanovodík, oxid uhelnatý, fosfan (PH3), german (GeH4), a sirovodík (H2S). jupiter má několik oblačných vrstev. Nejvýše se nachází tenká vrstva fotochemickégo ,,smogu" podobného tomu, který pozorujeme na Titanu. Vzniká tedy, když sluneční UV zření (zejména v nižších šířkách) a nabité částice (hlavně v polárních oblstech) rozbíjí molekuly atmosféry na fragmenty, které se spojují za vzniku nových slouřenin. Pod smogovými vrstvami leží bílé oblaky nepatrných amoniakových krystalků, někdy znečištěné uhlovodíky, tvořící se v hladině 30 - 70 kPa a teplotě -130 až -110°C. 20 až 30 km pod nimi leží červenohnědé oblaky hydrogensulfidu a amonného (NH2HS). Teplota v této výšce dosahuje -70°C a tlak se pohybuje kolem 80kPa. V oblasti 60 km pod amoniakovými mraky najdeme v oblasti s tlakem 500 - 600 kPa a teplotě blízké pozemských hodnotám mraky tvořené vodou. v oblastech 30 až 60kPa byly naměřeny větry o rychlosti 540 km/h. 

Oblačné systémy -  Vysoká rychlost rotace způsobuje silné větry vanoucí rovnoběžně s rovníkem - trysková proudění o rychlosti i kolem 600 km/h. Nejslavnějším útvarem Jupiter je Velká červená skvrna. Jedná se o oválnou rotující bouři o rozměrech zhruba 30 000x 13 000 km, tedy mnohem větší než celá naše planeta. Její oblaky dosahují až 8 km nad okolní mračna a otáčející se kolem středu proti směru hodinových ručiček, jednou za 6 dnů. Větry na jejím okraji dosahují rychlostí 400 km/h. Ostatní antycyklóny na Jupiteru mají podobu bílých oválů. Ty mohou měřit až 9 000 km. Největší bílé ovály se bohybují v prostoru jížně od Velké rudé skvrny. Hnědé ovály zřejmě představují místa, kde chybějí oblaky a kudy vidíme do hlubší vrstvy. Jedná se o bouře v oblastech nízkého tlaku, tedy cyklóny, podobně jako pozemské hurikány.     

 

foto_jupiter20b.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář