Vesmírný průvodce

Každou sekundu vyzáří do prostoru celkem 3,826 x 10²⁶ J energie. z toho na Zemi dopadne za sekundu 2 x 10¹⁷ J, což je naprosto nicotných 0,00000005% z celkového výkonu Slunce. Slunce je zásadní zdroj pro lidstvo. Princip klasifikace hvězd je dán Hertzsprung-Russelovým diagramem (tzv. HR diagram). V tomto diagramu se sleduje vztah svítivosti hvězdy a teploty jejího povrchu. Hvězdy klasifikujeme do spektrálních tříd, označovány písmeny O,B,A,F,G,K,M,L, kde O znamená nejteplejší a L nejchladnější povrch. 

Slunce je složeno ze 70% vodíku a z 28% helia (+ 2% těžší prvky), které vyvolávají termonukleární reakci. zkoumání nitra Slunce nám umožňuje helioseismologie, obor studující vibrace šířicí ve Sluneční soustavě. Jádro Slunce má polomět vva 240 000 km. V jeho středu je teplota kolem 15 milionů K a hmota má zde obrovskou hustotu. V průběhu tohoto procesu se uvolňuje značné množství energie - z 1g vodíku 10¹² J. Každou sekundu se takto v nitru Slunce přemění cca 700 milionů tun vodíku na helium, což odpovídá přeměně 5 milionů tun hmoty na čistou energii.

Povrch

CME - výtrysk koronální hmoty je bublina plazmatu vyhozená ze Slunce do Vesmíru    Koróna - je téměř tisíckrát teplejší než fotosféra                                                                         Granulace - je zrnění povrchu způsobené vrcholky výstupných proudu a z kovektivní vrstvy     Fakule - jsou velmi jasné aktivní oblastní, které se vyskytují v oblastech slunečních skvrn   Protuberance - je hustý oblak plynu, který nad slunečním povrchem kopíruje silokřivky magnetického pole Slunce. Mohou trvat několik dní, případně i týdnů                                           Spikule - jsou krátce žijící výtrysky plynu, dlouhé 10 000 km

Atmosféra

Fotosféra je viditelný povrch Slunce. Nad ní se nachází 3 atmosferické vrstvy.

od spodní vrstvy: Chromosféra - 4 500°C až 20 000°C  

mezi chromosférou a korónou se nachází přechodná vrstva - 20 000°C až 1 milion°C

                                   Koróna - 2 miliony°C